Archiv - LESSONS OF TOUCH

premiéra 26.05.2016
nejbližší představení

Anotace

Manifestace těla v jeho krajních podobách

Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjištování, kam až sahá naše vnitřní tolerance.

Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity.
Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry, který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými podstupuje zkoušku sebe vystavení.

Část první:
Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují, prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají.

Část druhá:
Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy, smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál.

Část třetí:
Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat? Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího?

Koncept, režie: Miřenka Čechová, Choreografie: Jiří Bartovanec, Hrají: Radim Vizváry, Nina Vangeli a vybraní diváci, Hudba: Matouš Hekela
Kostýmy: Jiří Bartovanec, Scénografie: Jiří Bartovanec, Miřenka Čechová, Světelný design: David Prokopič



Jde o jeden z nejpozoruhodnějších počinů fyzického divadla u nás poslední doby. Tvůrci jím vstupují do světa hlubinných, archetypálních témat lidského těla a jeho kontaktů se současným voyeurským světem, velkoryse a odvážně nahlížených a řešených.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny
Tantehorse ale nevytvořili žádné generační poselství ani dramatické varování. Nebojí se sice dojít do krajností (těla i významů), dokáží ale svoje téma s nadhledem zparodovat. Opět dokázali diváky zasáhnout, nenechali je ale odejít s depresí. Tantehorse totiž vědí, jak na to.
Eva Orcígrová, Taneční zóna